Téma: co s tím #2

Nevyšťavit se na blbostech

Foto: Lucie Horáková – Basa

Tento článek je druhou částí z trojice Co s tím?

Rozeznat podstatné

Téma ekologicky šetrného životního stylu v České republice rezonuje přinejmenším od začátku devadesátých let minulého století, kdy Aleš Máchal a Mojmír Vlašín vytvořili tzv. desatero domácí ekologie a vydali stejnojmennou publikaci. Ta v následujících dvou desetiletích vyšla ještě několikrát v různých aktualizacích a ve spolupráci s dalšími autory. V polovině devadesátých let byla do češtiny přeložena i kniha Faktor 4 německého autora Ernsta Ulricha von Weizsäckera pojednávající o stejném tématu z pohledu technologií a české čtenáře oslovila i publikace profesorky Hany Librové o tzv. dobrovolně skromném životním stylu.

Na začátku tisíciletí byl podrobněji rozpracován koncept ekologické a později uhlíkové stopy. Pohled z většího měřítka poněkud upozadil debatu o tom, zda je ekologicky příznivější holit se žiletkami, holicím strojkem, nebo vůbec. V situaci, kdy 80 % spotřeby energie v domácnosti tvoří vytápění a ohřev teplé vody a pouze 3 % svícení, se ukazuje, že výměna žárovek v celém bytě za úspornější je jistě chvályhodným, ovšem nikoliv nejpotřebnějším opatřením. Mimochodem, uhlíkovou stopu jednoho letu na rodinnou dovolenou do Egypta by deset LED žárovek v domácnosti vyrovnávalo 200 let. Z modelů, které vyčíslují ekologické dopady životního stylu, je patrné, že k němu kromě spotřeby energie na bydlení zásadně přispívají strava a způsob dopravy.

S tím, jak se ekologicky šetrný život stává mainstreamovým, se vrací v poslední době celá řada dobrých rad, jak žít s co nejnižším dopadem na životní prostředí. K populárním knihám dnes patří například příručka Barbory Tlusté Bez obalu. Rad na život bez odpadu je zde opravdu tolik, že jeden váhá, kde začít.

Aneta

Aneta si dala vloni předsevzetí, že sníží svůj dopad na životní prostředí. Konkrétně začala používat odolnou láhev na vodu místo PETek, nahradila igelitky taškou z biobavlny, recykluje 80 % svého odpadu, vyměnila doma žárovky za úsporné LEDky, nevyhazuje zbytky jídla, vysázela 50 stromků v lese na Vysočině, začala jezdit do školy na kole, účastnila se demonstrace za klima a podepsala tři petice. S oddílem vyčistili od odpadů místní potok a začala víc chodit na procházky do přírody v okolí vesnice.

Uhlíkovou stopu životního stylu Anety jsme před těmito opatřeními spočítali na 4 700 kilogramů CO2 za rok, což odpovídá běžnému českému studentovi. Odečteme-li opatření symbolická (např. petice), ta která nemají žádný přímý efekt na hodnotu stopy (čištění potoka) a ta, která pouze redukují nadměrnou spotřebu (vyhazování zbytků jídla, nahrazení PET lahví), skutečný efekt mají tato opatření:

  • Třikrát větší objem recyklovaných odpadů ve srovnání s průměrným občanem ČR → redukce uhlíkové stopy o 70 kg CO2 za rok.
  • Výměna deseti žárovek → redukce o 30 kg CO2 za rok.
  • Jízda na kole → snížení uhlíkové stopy Anety o 210 kg CO2 za rok.

Celkem tedy svým předsevzetím Aneta snížila stopu o 310 kg oxidu uhličitého za rok. K dosažení udržitelné hranice 2 000 kg na osobu a rok by ji však musela snížit osmkrát více.

Možná se ptáte, kde jsou započítány stromky, vždyť ty by do sebe měly vázat 100 kg CO2 za rok. To by platilo, pokud by se po skácení „uskladnily“ v prostředí bez kyslíku a začaly se přeměňovat na uhlí. To se však neděje, takže uhlík vázaný v dřevní hmotě bude za 90 let zpět v atmosféře. Taktéž výměna igelitky za bavlněnou tašku má z hlediska uhlíkové stopy prakticky nulový efekt.

Zkusili jsme tedy s Anetou v uhlíkové kalkulačce hledat účinnější opatření. Přišli jsme na to, že pokud by si jednou ročně odpustila let do některého evropského velkoměsta, výrazně omezila spotřebu masa a útratu v restauracích a kupovala si polovinu oblečení ze second handu, sníží svoji uhlíkovou stopu o 2 000 kg oxidu uhličitého za rok na 2 700 objemových kilogramů CO2 za rok.

Ve výše uvedeném příkladu je samozřejmě několik otazníků a je mimo možnosti tohoto článku řešit podrobnosti výpočtu uhlíkové stopy. Naším cílem bylo ukázat významný posun, který v uvažování nad ekologičtějším způsobem života přinesla možnost výpočtu uhlíkové stopy, případně komplexnější ekologické stopy. V žádném případě nechceme zpochybňovat šití pytlíčků na nákupy ze starých záclon, ale pokud nám jde o skutečné snížení našeho dopadu na životní prostředí, je dobré začít s některým z řady analytických nástrojů, které jsou dostupné na hra-o-zemi.cz.

Hrát si s nimi můžete doma nebo třeba na schůzce.

Snižování ekologické stopy je jako balení co nejlehčího batohu na „puťák“: Dříve než začneme zkracovat kartáčky na zuby, abychom ušetřili 8 gramů váhy, je dobré zvážit výměnu dvoukilového spacáku za lehčí. Ale když už jsme dosáhli limitu u hmotnosti batohu, oblečení a všeho k přenocování, začneme sčítat drobnosti, které nám ušetří dalších 150 gramů.

Autor děkuje Anetě za debatu.

O autorech

Přednáší environmentální výchovu na dvou fakultách M