Andreas Kieling, známý německý cestovatel a dokumentarista, se po několik desetiletí intenzivně věnoval poznávání přírody celého světa. Kromě sdílení svých poznatků a zážitků formou videoblogu Kleine Waldschule (Malá lesní škola) se nyní rozhodl ty nejzajímavější ucelit také do stejnojmenné knihy.
Na téměř dvou stech stránkách zde nalezneme vedle sebe vědecká fakta, detailní popisy chování některých živočichů, návody na přežití i historky z rodinných výletů. Autor svým příjemným a čtivým stylem vše proplétá do jednoho celku, někdy se v trochu překvapivých sledech úvah dostává od života brouků k výběru nejlepšího fotoaparátu. Celý projev budí tak trochu dojem, že se nám snaží na malém prostoru sdělit tolik ze svých obsáhlých vědomostí, že zkrátka neví, kterou zmínit dřív. Přesto – nebo právě proto – je od jeho vyprávění téměř nemožné se odtrhnout.
Určitým úskalím pro českého čtenáře může být to, že kniha není psaná obecně: mnoho kapitol se vztahuje pouze k autorovu rodnému Německu. Některé jsou proloženy narážkami na videa z původního blogu, která jsou však dostupná jedině v němčině, jiné se zase zabývají konkrétními právními předpisy, pochopitelně německými. Ani tyto části pro mě nebyly nezajímavé, každá taková stránka má totiž pod čarou nesčetné poznámky redakce upozorňující na to, zda a jak se konkrétní zákony nebo třeba i stavy zvěře liší u nás. Kromě samotné informace je zde tím pádem vidět také přímé srovnání se sousedním státem, někdy i poměrně překvapivé.
Můj celkový dojem z knihy je přes všechny výtky veskrze kladný. Myslím, že si v ní díky pestrosti obsahu přijdou na své všichni, srozumitelnost textu nijak neubírá jeho odbornosti. Je možné si v praxi vyzkoušet řadu autorem zmiňovaných aktivit – od stopování a pozorování zvěře přes recepty z žaludů po dobrovolnické zapojení do záchrany migrujících žab. Stejně tak obsahuje podněty k zamyšlení, například v otázce přirozené regulace stavu zvěře. Kromě využití informací k přípravě programů považuji knihu za vhodný doplněk každé oddílové knihovničky.
