Mají vedoucí platit za akce? Nebo je jejich investice z hlediska času, energie a čerpané dovolené dostatečná? Na facebookovém SkautFóru se rozhořela diskuse týkající se poplatků za tábory a další akce. Praxe se napříč středisky velmi různí – od akce „zdarma“ přes systém slev podle skautského vzdělání po poplatek stejný jako účastníci. Častým argumentem je tvrzení, že akce je pro děti drahá, a proto není možné navýšit cenu tak, aby se ulehčila finanční zátěž vedoucím.
S tím, co všechno skauting nabízí, představuje suverénně jeden z nejlevnějších způsobů trávení volného času. Pevně věřím, že hodnoty předávané dětem a mladým dalece přesahují cenu – což je samozřejmě dobře!
Pokud si řeknete, že za víkendový výlet s ubytováním, kvalitním rozvíjejícím programem, jídlem a dopravou je 250–500 korunový poplatek příliš vysoký, pak vás čeká srážka s realitou. Počítejte se mnou: Kdyby rodiče vzali děti na víkend někam sami, pak také platí dopravu, jídlo, vstupné a ubytování. Za většinu z těchto položek by platili výrazně víc (penzion, restaurace), museli by věnovat čas vymýšlení programu výletu, ideálně sehnat dětem kámoše a tedy třeba druhou rodinu a v neposlední řadě trávit společný čas s dětmi (což je samozřejmě žádoucí, ale i rodiče ocení čas pro sebe). Skauti navíc často mají k dispozici různé granty, dotace a jiné výhody, umíme chodit i ve fundraisingu.
To, aby se pokryly náklady vedoucích, beru jako primární nutnost pro fungování akcí. Ty bez vedoucích totiž nejsou možné, stejně jako pravidelná činnost ve formě schůzek.
Účastnický poplatek je navíc jednou z mála překážek, kterou můžeme dobrovolníkům v Junáku odstranit opravdu snadno. Díky tomu jim finance nemusí bránit naplňovat poslání skautingu, a oni se tak mohou věnovat s klidnou hlavou právě vedení dětí a všemu k tomu směřujícímu. V poslání nikde nestojí, že bychom se měli snažit dětem akce zlevňovat za každou cenu, přestože i to děláme v duchu skautského zákona velmi aktivně – šetrným hospodařením, vařením vlastního jídla, důkladným rozmýšlením výběru vybavení, výjimečně levným ubytováním (či bezplatným pobytem v přírodě) a obecně tím, že náklady jdou v 95 % případů přesně tam, kam mají.
Myslím si, že je ze své podstaty nezdravé nechávat dobrovolníky platit za to, že v Junáku dobrovolně pracují a věnují se dětem, přípravě programu a všemu možnému okolo.
Bavíme se tady přitom jen o pokrytí základních nákladů na akcích – ubytování, jídlo a doprava. To by měla být naprostá samozřejmost.
Pokud chceme být úplně fér, tak musíme brát v potaz i desítky až stovky hodin práce před akcemi a po nich. Za ty žádnou kompenzaci nenabízíme (a je dobře, že aspoň existují různé skautské benefity, které můžeme čerpat a nabízet svým vedoucím).
Samozřejmě, celkově jsme stále v Junáku zvyklí na nízké ceny akcí pro účastníky a nebylo by zdravé to změnit radikálně a skokově, ale s postupným navyšováním a s vysvětlením rodičům mi to přijde naprosto namístě.
V praxi jsme úspěšně využili princip nabízení snížené ceny komukoli, kdo ji potřebuje (pro opravdu potřebné pak lze nabídnout možnosti státní podpory na volnočasové aktivity pro sociálně slabší) a naopak „mecenášské“ ceny pro děti z bohatších rodin, které rády podpoří středisko nebo oddíl.
Vždy se najdou i děti, jejichž rodiče si opravdu nemohou dovolit vyšší poplatky za akce, ale ze zkušenosti, ač lokální, jsou to spíše jednotlivci než většina. A takové snadno započítáme do rozpočtu také. Jako pragmaticky horší varianta mi vychází riziko, že přijdeme o vedoucího, protože nemůže nebo nechce utrácet za dobrovolnickou práci, kterou oddílová činnost bezpochyby je. Je nezbytné vnímat velkou hodnotu, kterou vedoucí svým svěřencům dávají, a kompenzovat jim základní náklady.
Starejme se i takto o své vedoucí a další dobrovolníky, aby se oni mohli starat o děti.
