Téma: ze skautských kurzů

Je v pořádku, když někdo v oddíle nepracuje s dětmi?

Jak takové vedoucí smysluplně zapojit a proč bych to vlastně vůbec měl dělat
Foto: Polárka Kroměříž

Ano, je – tak by se to dalo shrnout jednou větou. Samozřejmě to ale není tak jednoduché a každodenní oddílová realita může často vypadat jinak. Žádný oddíl ani středisko nemůžou fungovat bez zázemí a najde se v nich spousta činností, které se samotnou výchovou souvisí jen vzdáleně. Ve spoustě oddílů jsou také starší členové, kteří nechtějí pracovat s dětmi. Pokud takové lidi dokážeme do chodu oddílu zapojit právě skrze činnosti přímo nesouvisející s výchovou, bude náš oddíl fungovat mnohem lépe.

Asi nejvýraznějším benefitem, který nám zapojování všech přináší, je jednoduše fakt, že máme v oddílu k dispozici více lidí. Průběžné zapojování během roku udrží spojení členů s oddílem a vrátí se nám na táboře, kde další vedoucí oceníme, navíc lépe pokryjeme situace, ve kterých tito členové mohou zaskočit jako náhradníci za někoho, kdo je zrovna mimo. Existuje také spousta doplňkových činností, bez kterých oddíl nemůže fungovat a do kterých je možné zapojit kohokoli – možná se jim budou raději věnovat právě ti členové, které výchova moc neláká. Také ve střediscích a vyšších jednotkách většinou využijeme každého, kdo je ochotný pomoct. Ne všechny činnosti na střediskové úrovni jsou vhodné pro čerstvé vedoucí, pokud jim ale nedokážeme nabídnout atraktivní zapojení, odejdou z organizace dříve, než by měli příležitost se ve středisku realizovat. I pro samotnou výchovu je pestřejší složení oddílu výhodné, můžeme přímo při přípravě programu těžit z různorodosti vedení, navíc dětem ukážeme, že ve skautingu je místo pro všechny.

Jedním z největších zlomů ve skautském životě je přechod do roverského věku. Právě tehdy můžeme s tématem oddílových rolí a podílu na výchově pracovat asi nejlépe, byť se zdaleka nejedná o jedinou příležitost. Nová pozice, ve které se naši členové ocitají, nabízí spoustu příležitostí. Pojí se s ní ale také mnoho zodpovědnosti a nejistoty ohledně dalšího fungování v oddíle. V tu chvíli je potřeba čerstvé rovery podpořit, jak jejich vlastním roverským programem, tak i zapojením do chodu oddílu, čímž jim ukážeme, že je pro ně v týmu oddílového vedení místo, jsou potřební a jejich činnost má smysl. Naše podpora může být tím, co jim dodá jistotu a umožní prožít si rovering.

Jak na to?

Jako hodně věcí v oddílech je i práce s lidmi o nastaveném trendu a týmové kultuře. Panuje-li v našem týmu názor „Pokud nevedeš děti, tak co tady ještě děláš?“, bude cesta ke změně náročná a dlouhá. Začít s ní ale můžeme tím, že sami budeme o tématu mluvit a pokusíme se ostatní naladit na stejnou vlnu. Nevěnuje-li náš vedoucí oddílu nevýchovným funkcím moc pozornosti, může tento úkol předat někomu jinému, a tím už vlastně vytváří první nevýchovnou funkci.

Svěření odpovědnosti je totiž asi tím nejlepším způsobem, jak s členy oddílu pracovat. Pokud dokážeme nějakou činnost nebo smysluplnou roli pojmenovat (přehled některých rolí a činností najdeš na konci článku), někomu ji svěřit a pak s ním dál pracovat, bude se dotyčný cítit přínosný, mít své místo v oddíle, a tím pádem nám z něj postupně „nevyšumí“ tak, jako kdyby v něm místo neměl. Dobrým startovním bodem je komunikace o tom, co by měl vedoucí v dané roli dělat a jakou „dohodu“ vlastně uzavíráme. Ve středisku můžeme takového člověka jmenovat střediskovým zpravodajem, oddíl sice žádnou takovou oficiální funkci nemá, nic nám však nebrání si ji vytvořit. Vedení pak s členy týmu komunikuje, dává jim prostor řešit problémy, na které narazí, a pravidelně je nechává o svojí práci informovat ostatní – například správce klubovny může na poslední radě před prázdninami zhodnotit, co se za rok v klubovně událo, v jakém stavu je teď a že bude potřeba ji příští rok vymalovat. Obecně řečeno, dobrá dělba práce a svěření odpovědnosti jsou klíčem k motivaci členů týmu. Tématu dělby práce se více věnuje Skauting v čísle z února 2019.

Když si různí členové týmu vyzkouší různé úlohy, budou si práce druhých více vážit a budou ochotní v případě nutnosti pomoci. Neměli bychom tedy naše role a funkce brát vždy doslovně. Skutečnost, že rover Karel dělá táborového hospodáře, přeci neznamená, že by nemohl také pomáhat v kuchyni nebo fotit. Stejně by to mělo platit pro zapojení během roku, kdy už to tak viditelné a jasné není. Obzvlášť důležité je to u prolínání mezi výchovnou a nevýchovnou činností. I ti, kteří práci s dětmi nepovažují za lákavou, by měli být občas do programu alespoň trochu zapojeni, aby neztratili kontakt s oddílem, jeho členy a s tím, proč to vlastně vůbec celé děláme. Přirozeným způsobem zapojení je nechat je pracovat s tématem, které je zajímá, například připravit program o základech juda nebo patronovat odborku Ajťák/Ajťačka.

Jak docenit ty členy oddílu, u kterých možná na první pohled jejich práce není vidět? Zviditelnit ji! Pochvalte třeba u závěrečného táborového ohně nejen ty, kdo připravovali program, ale i ty, kteří tábor postavili, vařili, hlídali naše zdraví nebo fotili. Když budeme takové role ukazovat dětem, vytvoříme dobrou příležitost pro pochvalu i od nich, a navíc dětem předvedeme, jak se v budoucnu můžou i ony zapojit. Jiné členy vaší oddílové rady zase potěší osobní poděkování přímo od vás nebo úplně jiná forma uznání. Už samotná účast na akcích oddílu může být pro někoho odměnou, nezapomínejme tedy zvát i ostatní vedoucí, než jen ty, kteří akci přímo pořádají.

Kromě zapojení do chodu oddílu bychom také u členů našeho týmu neměli zapomínat na jejich vlastní program. Může jít jak o program roverský, tak o program týmový, pro celé vedení. Čas investovaný do teambuildingových aktivit není ztracený, naopak se nám vrátí v podobě lepšího fungování celého oddílu. Zařadit můžete například víkendovou akci pro všechny vedoucí, večerní role-playing hru během víkendové porady nebo třeba společnou únikovku nebo jen posezení v hospodě po poradě. To vše může být náplní společného času oddílové rady a mít svoje místo v chodu našeho oddílu. Stejně tak bychom měli u všech vedoucích v oddíle dbát na jejich vztah s dětmi a dávat jim prostor ho prohlubovat, protože tím více podpoříme jejich motivaci. Můžeme to dělat skrze organizované programy, ale taky společným povídáním na výpravě, o poledním klidu nebo večer u ohně. Prostor pro program nemusí být jen v oddíle nebo středisku, pro roverský věk Junák nabízí spoustu akcí či kurzů – všichni známe čekatelské a vůdcovské kurzy, ale ne každý oddíl posílá své členy na Obrok, Intercamp, roverské akce, jako jsou lesní kurzy (Svatoplukovy pruty, Fons, Veronica a další), nebo i jen na víkendové zážitkové akce (Freever, LAMA). Zkrátka, kvalitní roverský program, kde můžeme být na chvíli účastníky programu, a ne jeho tvůrci.

Je všechno opravdu tak růžové?

Samozřejmě, že není. Tím, že umožňujeme vedoucím nepracovat s dětmi, se totiž také můžeme dostat do jiné situace – v oddíle funguje spousta vedoucích, ale program nemá kdo připravovat. I tato situace je samozřejmě problematická, protože pokud oddíl neplní výchovnou funkci, proč by měl existovat? Jestli chceme, aby existoval, nabízí se nám dvě jasné cesty. Můžeme práci s dětmi přenechat menší skupince, kterou tato práce opravdu baví a chtějí ji dělat. Ostatní jim pak mohou poskytovat zázemí a podporu, aby se zvládali dětem plně věnovat. Tato cesta ale představuje úskalí v podobě rozdělení oddílu na dvě skupiny, které ztrácí společné téma. Druhou možností je přenechat vedení dětí těm, kteří o to úplně nestojí, respektive to dělat nechtějí. Pokud máme vedoucích více, můžeme se střídat a doplnit vedení programu jinými aktivitami, které nás opravdu baví. I tato cesta má svá rizika, může totiž vést k pocitu „nechci to dělat, ale když přestanu, oddíl se rozpadne“ a k dlouhodobému znechucení i vyhoření.

Je vidět, že ani jeden z extrémů nepředstavuje dobré řešení, jež budeme muset hledat někde uprostřed. Hledání dobrého kompromisu je ostatně něco, s čím se v oddílech potkáváme neustále. Způsobu, jak vést respektujícím způsobem, se více věnuje článek „Respektující tým“ v dubnovém čísle Skautingu 2021.

Vzhůru do toho!

Náš oddíl funguje jako stroj plný ozubených koleček – každé je jiné, ale všechny do sebe zapadají a nemůžeme si vybrat jen některé, pak by to nefungovalo. Neopomíjejme tedy ty členy vedení, kteří nepracují s dětmi, avšak zapojujme je do oddílové činnosti tak, aby se cítili užitečně a dělali to, co je baví, a občas je postrčme i k té výchovné činnosti. Pomůže nám rozdělování odpovědnosti, spolupráce napříč týmem a kvalitní roverský program. Pak budeme mít dobře zajištěné podmínky pro oddílovou činnost, širší a kompaktnější tým vedení a dáme novým roverům i zkušenějším vedoucím příležitost být součástí oddílu a skautingu.

Do jakých rolí a činností můžeme lidi v oddílu nebo středisku zapojit? 

  • Táborové zásobování
  • Kuchař
  • Zdravotník
  • Organizátor her
  • Správce webu
  • Správce SkautISu
  • Správce klubovny
  • Správce tábořiště
  • Správce materiálu a vybavení
  • Komunikace s městem a úřady
  • Mediální zpravodaj
  • Komunikace s rodiči
  • Správce sociálních sítí
  • Hospodář, pokladník
  • Revizní komise
  • Výchovný zpravodaj
  • Mentor pro mladší vedoucí
  • Zpravodaj pro rovery
  • Zpravodaj pro vzdělávání
  • Zahraniční zpravodaj
  • Duchovní zpravodaj
  • Táborový dramaturg
  • Administrativa
  • Garant symbolického rámce
  • Zpětnovazební master
  • Grafik
  • Fotograf
  • Kameraman/střihač
  • Stavba a bourání tábora
  • Mistr ohňů
  • Kytarista, zpěvák, hudebník
  • Řidič
  • Organizátor teambuildingových akcí pro vedení
  • Organizátor výprav
  • Redaktor oddílového časopisu
  • Kronikář
  • Nástěnkář
  • Zápisy z porad
  • Moderátor porad
  • Organizátor porad
  • To, na co je daný člověk sám zaměřen – zdravotník může učit děti zdravovědu, kuchař je naučí vařit apod.

Nebo můžete své členy poslat „do světa“ – o možnostech zapojení mimo oddíl se víc dozvíte v článku „Kam jinam, když ne vést“ ve Skautingu z dubna roku 2016.

O autorech

Původem z Hradce Králové, dnes už ho ale častěji potk