Jak vychovávat o klimatu

Tento článek je první částí z trojice Co s tím?

Vedoucí Pája si na Den Země pro družinu připravila program. Světlušky si samy najdou na internetu informace o globálním problému změny klimatu. Pak se o něm společně budou v rámci schůzky bavit, promítat si k tomu filmy a na příštím setkání si vyrobí plakáty do klubovny.

Je skvělé, že se Pája chce zabývat environmentální výchovou. Co by však při tom měla domyslet?

Vzdělávání o globálních problémech klade na vzdělavatele nemalé nároky. Podrobně se na ně podíváme v souvislosti s asi nejsložitějším současným globálním problémem, změnami klimatu. Na co je tedy třeba si dávat pozor u tématu klimatických změn?

Změny klimatu jako problém

Změny klimatu jsou složitý problém. To, co sledujeme a před čím nás varují klimatologové, je výsledkem vzájemného ovlivňování několika systémů, a to přírodních, sociálních a ekonomických. Samotný klimatický systém je složitý a regulovaný vztahy různých proměnných. Na klima jsou napojeny další přírodní systémy, ovlivňující druhové složení v různých oblastech Země. Naše interakce s klimatickým systémem je výsledkem složitých společenských vazeb – tím, jak a proč vyrábíme energii, cestujeme, stravujeme se, žijeme svoje životy. Ekonomika se prolíná s kulturou, naší představou o uspokojivém životním stylu, šťastném životě.

Děti by si neměly myslet, že klima negativně ovlivňujeme proto, že jsme hloupí a sobečtí. V rámci možností daných věkem by měly pochopit, že změnu, jakkoliv nezbytnou, nejde udělat lusknutím prstu, protože je důsledkem sítě vazeb výše popsaných systémů. Aby takový vhled získaly, potřebují rozvinout svoje systémové myšlení. Také potřebují rozvíjet kritické myšlení, aby dokázaly porovnat kvalitu různých informačních zdrojů vysvětlujících příčiny klimatických změn.

Porozumění změnám klimatu jako problému proto předpokládá, že se děti seznámí se socio-ekologickými mechanismy jejich vzniku a uvědomí si, že existují různá teoretická vysvětlení.

Pokud děti tuto rovinu vzdělávání o změnách klimatu přeskočí nebo ji nezvládnou, bude to pravděpodobně mít své důsledky. Těmi jsou především různé miskoncepty – tj. zkreslené, zkratkovité a neadekvátní porozumění, jako například, že za tyto změny mohou velké země, a České republiky se tudíž netýkají. Nebudou schopni pořádně rozumět tomu, co dělat či jak argumentovat pro prosazení potřebné změny. Výzkumy dlouhodobě ukazují, že v globálních problémech mají děti zmatek a nejvíc informací o nich čerpají z médií.

Změny klimatu jako konflikt

Ale samotné porozumění příčinám a složitosti problému nestačí. Změny klimatu nejsou jen „objektivně“ existující problém, ale i společenský konflikt. Ten vzniká z různosti názorů na to, zda a jak změny klimatu řešit. Příčinou není ani tak „zabedněnost“ některých lidí (i když zmíněné miskoncepty hrají svou roli), jako spíše přirozené rozdíly v naší hodnotové orientaci.

Ve Foglarových Stínadlech někteří podporovali Losnu kvůli jeho důrazu na osobní odpovědnost, zatímco jiným imponovala Mažňákova politika podpory chudších ulic. Stejně tak někteří z nás věříme v důležitost tradic, pořádku, příležitostí pro jednotlivce, prostoru pro dobrodružství, posouvání hranic možného, univerzální spravedlnost, čistého životního prostředí atd. Zpravidla to máme namíchané, něčemu přikládáme větší váhu, něčemu menší.

Analogicky, v našem přístupu ke změnám klimatu se můžeme setkat s velmi různými názory. Kdo má blízko k tradicím, bude zdůrazňovat důležitost návratu k jednoduchému, komunitnímu životu. Kdo k posouvání hranic možného, sází možná na moderní technologie. Další třeba na přísné zákony nebo osobní skromnost. Z různých hodnotových orientací vyvěrají různé přístupy.

Prosazování řešení, které je konzistentní s některými hodnotami, může současně ohrozit hodnoty jiné. Pokud například věříme v důležitost společenského řádu, budou nám podezřelé studentské stávky za klima; pokud v důležitost prostoru pro jednotlivce, budeme se obávat přísnější legislativy.

Děti si potřebují srovnat, jak to mají samy. Také potřebují pochopit, jak to mají jejich blízcí – přátelé a rodiče. Potřebují pochopit, že změny klimatu nemají jen dvě strany, černou a bílou, ale celé barevné spektrum. Potřebují se naučit toto spektrum „číst“ a zaujmout k jednotlivým barvám svoje, empatické, stanovisko. Potřebují rozvinout své „normativní“ kompetence (schopnost pracovat s hodnotami svými i jiných lidí). Potřebují se naučit vyjádřit a obhájit svoje stanovisko vůči nositelům jiných názorů a hodnot. Způsobem, který není jazykem bojovníka s nevěřícími, ale člena demokratické společnosti.

Vzdělávání o klimatu jako „konfliktu“ a „problému“ se přirozeně propojují. Budou-li děti rozumět prvnímu, budou schopné argumentovat nejenom empaticky, ale i věcně. Budou schopné porozumět tomu, jak určité zvažované opatření ovlivní klima, ekonomiku, společnost, co se v jeho důsledku oslabí a co posílí, komu bude vyhovovat více a komu méně. Pokud tuto oblast přeskočíme, mohou se z některých stát nekritičtí dogmatici. Pravděpodobnější však je, že většina si začne připadat manipulována a zmatena: proč se tedy dospělí nemohou dohodnout, když je všechno tak jasné? Proč říkají jednu věc a dělají jinou? Důsledkem může být ignorace problému a určitý cynismus.

Rozvíjet kompetence k vnímání změn klimatu jako společenského konfliktu jde určitě pomocí diskuzí, rolových her či rozboru novinových textů prezentujících změny klimatu. Je-li dost času, je možné zkusit terénní sociální průzkum: co si myslí sousedi, rodiče, členové komunity.

Změny klimatu jako akce

Porozumění samotné nestačí. Budou-li děti pouze rozumět problému, může se stát, že jím budou zahlcené. Budou-li pouze rozumět konfliktu, může jejich zapojení končit na sociálních sítích. Je nezbytné, aby nešly životem s pocitem, že změny klimatu jsou natolik velký problém, že s ním samy nic nesvedou. Vzdělávání o klimatu nesmí končit beznadějí, ale nadějí.

Naději může rozvinout přesvědčení o tom, že (v jakkoliv malém měřítku) něco dokáží změnit. Takové přesvědčení se nevytváří ani moralizujícím „my všichni bychom měli“, ani recepty a předáváním seznamů jednoduchých kroků, „co bys konkrétně mohl udělat“. Rozvíjí se vlastní, pozitivní zkušeností z realizované smysluplné akce, do které se mladý člověk zapojil a viděl její výsledek.

Vzdělávání o klimatu se proto neobejde bez akce, případně i opakované. Taková akce by současně měla být dobrovolná a měla by být výsledkem rozhodnutí dětí, nikoliv iniciativou dospělých.

Ve vztahu ke změnám klimatu si můžeme představit dva druhy akcí: adaptační, směřující k zmírnění dopadů změn, a mitigační, směřující k oslabení příčin vzniku klimatických změn. Na obecnější rovině si pak můžeme environmentálně odpovědné chování rozdělit na individuální a kolektivní, případně přímé (s přímým dopadem na životní prostředí) a nepřímé (založené na ovlivňování jiných lidí). Z toho nám vzniká široká paleta možných akcí:

Volba akce je samozřejmě závislá na věku, místním kontextu a časových dispozicích. Je zřejmé, že akce se mohou velice lišit svým efektem, pravděpodobně nejúčinnější budou akce kolektivní nepřímé, které mají v případě úspěchu možnost ovlivnit více lidí. Klíčovým faktorem však není jen předpokládaný efekt, ale také zvládnutelnost akcí dětmi, dobrovolné zapojení a participace na rozhodování. To jsou také předpoklady k tomu, aby se u dětí rozvinuly potřebné kompetence pro individuální či kolektivní řešení problémů.

Řada akcí může mít charakter komunitního projektu (jezírko pro zadržování vody). Jiné budou realizovatelné spíše dlouhodobou činností oddílu (úspory energie v klubovně). Zejména pro mladší mohou mít svoje místo individuální závazky, posílené vhodnými motivačními nástroji (např. ve stylu modrého života).

Jak to celé spojit dohromady

Pokud chceme dát do hry všechny tři aspekty vzdělávání o změnách klimatu (což bychom z výše uvedených důvodů měli chtít), je zjevné, že to za jednu nebo dvě schůzky nestihneme. Strategie vedoucí Páji, byť dobře míněná a v praxi asi i rozšířená, nás tak přivede do pasti: budeme mít „hotovo“, aniž bychom rozvinuli potřebné kompetence. Změny klimatu proto nemůžeme vnímat jako jedno z běžných témat celoročního programu. Mnohem vhodnější je vnímat je jako integrující princip, který prochází skautským životem v řádu týdnů, měsíců a let a který propojuje dílčí probíraná témata.

Použití změn klimatu jako integrujícího principu klade na vedoucí určitě nemalé nároky. Na druhou stranu nabízí i velké výhody. Všechny výše uvedené kompetence či znalosti jsou pro děti vysoce užitečné. Na začátku třetí dekády 21. století je opravdu důležité, aby děti rozuměly tomu, jak souvisí zdroje energie s životním prostředím, blahobytem a naším každodenním životem. Stejně tak důležitá je v dnešní polarizované době schopnost vyznat se v názorových konfliktech. Propojení dílčích témat principem klimatických změn dává smysl.

Skautská výchova se samozřejmě nemůže zabývat pouze klimatem. Kratší či delší aktivity se mohou objevovat při různých příležitostech v průběhu měsíců a let. Mnohé z nich by se v různé podobě objevily stejně, protože mohou být (z jiných důvodů) součástí výchovného programu. Jde tedy spíše o to jednotlivé oddělené střípky propojit s tématem klimatických změn, vzájemně provázat a doplnit, kde je potřeba.

Je také zjevné, že změny klimatu jsou smysluplným tématem spíše pro starší než mladší věk. Nejde o to, že by rádce neměl vlčeti odpovědět na dotaz o změnách klimatu, ale polovičaté uchopení může nadělat více problémů (strachu, frustrace, apatie, zmatku) než žádné.

Přestože nemáme úplně jasnou odpověď, od jakého věku jsou klimatické změny pro děti zvládnutelné, doporučujeme ponechat program s tímto tématem až pro skautský věk. Nechme benjamínkům krásu přírody a raději je učme, aby v ní byli rádi. U vlčat a světlušek můžeme rozvíjet kompetence, které budou potřebovat: zájem o zkoumání přírody, schopnost spolupracovat, vnímat provázanost přírody. Až se ve věku od 12 let pustíme do klimatických změn, tak pořádně.

Skautský oddíl je samozřejmě pouze jedním z mnoha míst, kde si děti skládají složitý obrázek o změnách klimatu. Je tu škola, centra environmentální výchovy, rodina, média. Často můžeme mít pocit, že příležitostí k výchově a vzdělávání o klimatické změně je až příliš.Zásadní výhodou výchovy v neformálním prostředí je propojení s každodenním životem. Oddíl je místo, kde se žije to, co se říká. Důležité je, abychom o změnách klimatu uvažovali ze všech tří perspektiv (problému, konfliktu i akce) a snažili jsme se každé z nich dát prostor.