Pomalu ale jistě se vracíme ke skautskému životu tak, jak ho známe. Činnost se z obrazovek vrací zpátky do kluboven, ke kontaktní činnosti. Ale pravděpodobně ne všude to bude stejné jako před pandemií. Naším úkolem bude se vyrovnat s mnoha proměnnými a změnami, které celá situace přináší. Pojďme se podívat na to, co vše lze očekávat a jak se k tomu postavit, abychom oddílovou činnost rozjeli co nejhladčeji.
Dlouhodobé odtržení od vrstevníků
Jednou z největších obtíží, se kterou se bude potřeba vyrovnat, je fakt, že děti byly dlouho odtržené od svých vrstevníků, chyběl jim tolik potřebný sociální kontakt, měly také málo příležitostí cvičit se v sociálních dovednostech.
To se může projevit mnoha způsoby. U někoho tak, že bude mít snahu tuto potřebu nasytit, strávit čas s kamarády pro něj bude natolik důležité, že třeba dá přednost chození ven před skautskými schůzkami. U někoho se to může projevovat úplně obráceně, třeba strachem, nesnášenlivostí hluku, obavami z větší skupiny a intenzivního kontaktu. Mezi těmito projevy ale může být řada dalších proměnných, na které by bylo dobré se zaměřit. Může se stát, že děti budou mít problém se začlenit do družiny, navázat tam, kde jsme skončili. Vztahy ve skupině se mohou proměnit, stejně tak role v ní i skupinová dynamika. Proměnit se ale mohlo i chování jednotlivých dětí, někdo může být nervózní, mít potíže se prosadit, někdo jiný naopak bude mít potřebu být středem pozornosti.
Na všechny varianty bude potřeba se připravit a pracovat s nimi i v naší činnosti. Zpočátku může být výhodné netlačit na 100% docházku, dát šanci i těm, kteří možná budou znovu hledat, zda jim docházení do oddílu sedne nebo právě teď potřebují trávit čas s kamarády venku. Pokud někoho váhavého zavalíme hned zkraje spoustou požadavků, může se snadno stát, že raději z oddílu odejde. Pokud někdo dává najevo, že neví, jestli bude chodit, můžeme si společně popovídat o jeho obavách, o tom, na co by se naopak těšil. Případně můžeme nabídnout společnou schůzku, kde v klidu probereme všechny otázky a obavy. Komunikovat můžeme i s rodiči. Pomoct také může poslání vzkazu ze společné družinovky či výpravy těm, kteří tam nejsou, ať už se jedná o pohled, fotku nebo video, může být přínosné dát ostatním najevo, že nám chybí a těšíme se na setkání.
Na navázání vztahů s dětmi a rodiči není nikdy pozdě. Začátek skautského roku se k tomu sice přirozeně nabízí, ale komunikace s dětmi o tom, co potřebují, s rodiči o tom, jak se jejich děti mají, co prožívají a jak se jim ve skautu líbí, nemá být jednorázovou záležitostí. Věnujme se péči o vztahy hlubší komunikací s rodiči v průběhu celého roku, i když to třeba stojí více odhodlání a hledání motivace.
Seznamování a obnova vztahů
Je možné, že se na začátku školního roku setkáme s úplně jinými dětmi, než které jsme znali. V ideálním případě jich velká část byla na táboře, takže víme, co můžeme očekávat, jak vyrostly, jak se změnily, co je pro ně důležité. Velkou výzvou ale bude znovu začlenit děti, které se neúčastnily skautování distančně (a)nebo nebyly na táboře. Většina z nich přišla o společné zážitky, nemusí mít na co navázat, návrat pro ně může být složitý. Začátek školního roku nám také do oddílu přinese nováčky, které bude potřeba začlenit. S každou z těchto skupin bude potřeba pracovat individuálně a jiným způsobem.
Děti, které se neúčastnily, mohou rády slyšet, že vám v oddíle chyběly, zároveň je důležité jim neúčast nevyčítat, ale naopak podpořit to, že jsou vítané, když teď znovu přichází. Je možné mluvit společně o tom, jaký pro nás uplynulý čas byl, co nám přinesl dobrého, co těžkého. Je dobré zdůraznit, že i když jsme všichni zažívali stejnou situaci pandemie, lišili jsme se v tom, jaké konkrétní podmínky jsme měli (prostor doma k učení, les za domem…), i v tom, jak jsme to prožívali. Toto společné vzpomínání a třídění zážitků může pomoci zpracovat to těžké, co nám tato doba přinesla.
Děti, které do oddílu přichází úplně nově, potřebují naši pozornost a péči jako všichni nováčci. Letos o to více než jindy platí, že je dobré u nově příchozích dětí nic nepředpokládat (že zvládnou nějakou fyzickou zátěž, že umí ve druhé třídě číst, že se umí sami zapojit mezi ostatní ve družince), ale naopak být nově příchozím průvodci, postupně jim ukazovat, jak oddílový život vypadá a jak co děláte. Velkou pomocí může být některý skaut či skautka, který může být nováčkovi patronem a pomáhat mu se rozkoukat.
Naším cílem by mělo být vytvořit fungující kolektiv, bude potřeba se znovu a pečlivě seznamovat, dbát na obnovu vztahů. Je dobré věnovat tomu zpočátku hodně času, hrát na schůzkách hry vyžadující spolupráci (a zároveň nedělat program příliš složitý), přizpůsobit tomu i náplň výprav a vymyslet je tak, aby byla co největší šance, že se jich zvládnou všichni účastnit (zpočátku tak může být výhodné začít spíše přespáním v klubovně než třeba puťákem s těžkým batohem). Hledejte, jak podpořit stmelování společnými zážitky, vtáhněte děti do plánování roku a nechte je mluvit do toho, co letos společně podniknete.
Molekuly (aktivita na vzájemné poznávání)
Všichni se volně pohybují v prostoru, úkolem je vždy vytvořit molekulu (stojí v hloučku, vzájemně se dotýkají) podle vámi zadané charakteristiky. Shlukují se ale jen ti, kteří charakteristiku splňují. Můžete začít od jednodušších charakteristik: má doma psa, byl v létě u moře, zpívá si ve sprše, a přejít k těm složitějším a aktuálním: nebavila ho on-line výuka, těšil se na nový skautský rok. V závěrečné reflexi se můžeme ptát na to, zda se dozvěděli o ostatních něco nového, zda je překvapila některá z informací a proč.
Stavění věže (aktivita na spolupráci a komunikaci)
Skupinu rozdělíme na několik menších po přibližně pěti členech. Každá skupinka dostane materiál – 4 silné čtvrtky, 3 špejle, izolepu a provázek. Jejich úkolem je během 15 minut postavit věž, která by bez opory člověka dokázala stát a zároveň byla co nejvyšší. Po aktivitě následuje reflexe, kde se můžeme ptát na otázky: Jak se věž povedla? Jak jste postupovali? Jak se vám během aktivity komunikovalo? Jak jste měli rozdělené role v týmu? Jak jste se rozhodovali?
Místo po mé pravici (aktivita na zlepšení vztahů ve skupině)
Utvoříme kruh ze židlí, těch je o jednu víc než účastníků aktivity. Ten, kdo má po pravé straně volnou židli říká: Místo po mé pravice je volné a chci, aby si sem sedl/a, protože… Doplní jméno a pozitivně zdůvodní, proč tam druhého člověka chce, tím ho k sobě přivolá. Ten, kdo má místo vedle sebe volné, pokračuje stejnou větou a přidá své odůvodnění. Je potřeba dbát na to, aby vše bylo pozitivní, jednalo se o oceňování. Aktivitu končíme diskuzí o tom, jestli bylo těžké někoho vybrat, jak účastníkům bylo, když o nich někdo říkal něco hezkého. Následuje reflexe, ve které se můžeme například ptát, co nám aktivita přinesla, co jsme se dozvěděli o sobě i druhých nového.
Čas strávený online vs reálný život
Asi všichni jsme trávili v průběhu pandemie více času online než dříve. U řady dětí se pobyt v online prostředí stal hlavní náplní dne: od vyučování, přes skautskou schůzku až po komunikaci s kamarády a hraní her, to vše se odehrávalo online. Návrat do reálného života, kde je online svět jen jednou z aktivit, může být náročný. Můžete sdílet, co se kdo v online světě naučil a případně i vymyslet, jak to využít (třeba při tvorbě oddílového časopisu, úpravě fotek), zároveň po této době může být velmi užitečné zaměřit se na získávání zážitků v reálném světě, zažívat radost z pohybu, zařazovat aktivity na vnímání přírody, podporovat manuální zručnost. Je dobré zvláště u mladších dětí moc nepředpokládat, že si pamatují, co se v oddíle naučily dříve, začít zlehka a teprve postupně zvyšovat obtížnost jednotlivých aktivit.
V online světě se často pohybujeme tak, že velmi rychle střídáme pozornost, přeskakujeme od jedné zajímavosti ke druhé, informací je tolik, že se jim zvládneme věnovat většinou jen povrchně. Děti, které takto trávily hodně času, mohou mít potíž udržet pozornost, třeba při výkladu pravidel hry, mohou mít tendenci často sahat po mobilu, věnovat se více věcem najednou. Jak těmto dětem pomoct udržet pozornost déle a zůstávat více v přítomnosti? Důležitá je pestrost programu, začínat spíše jednoduššími hrami, které nevyžadují dlouhé vysvětlování, dostatek pohybu (třeba jen krátké společné protažení) i cílené hry, které rozvíjí všímavost (hledáme kolem sebe různé barvy, materiály, posloucháme zvuky, objevujeme vůně). Z druhé strany je dobré schůzku programem nepřehltit, sledovat, jak děti na jednotlivé aktivity reagují. Pomáhá také domluvit se na pravidlech ohledně mobilů tak, aby na schůzkách neodváděly příliš pozornost a nabízet zážitky „skutečného světa“ – sezení u ohně, pouštění draků, pozorování západu slunce.
Stres a zvýšené nároky ze školy a zájmových kroužků
Každý začátek školního roku znamená pro všechny zúčastněné, že je potřeba znovu si zvyknout na rytmus školního roku se všemi povinnostmi z toho vyplývajícími. Vzhledem k tomu, jak dlouho byly loni školy zavřené, bude část dětí potřebovat delší čas, aby si zvykly na školní povinnosti, někdo zjistí, že se loni nenaučil to, co po něm aktuálně škola vyžaduje, a je ve stresu z toho, že se cítí být „pozadu“. Tak trochu „dohnat“ čas, kdy jsme nemohli být spolu, se mohou snažit i vedoucí různých zájmových kroužků, po někom se tak může chtít, aby o to intenzivněji trénoval fotbal nebo hru na hudební nástroj. Z toho všeho pro nás plyne, že je dobré nemít zpočátku moc velké nároky. Nebuďte zklamaní, pokud zjistíte, že děti zapomněly uzly nebo pravidla vaší tradiční oddílové hry. Pokud má někdo sílu a chuť hned se pustit do nových výzev, můžete ho podpořit v plnění stezky nebo nabídnout vhodné aktivity. Stejně důležité ale je příliš nezatížit ty, kteří musí napnout síly jinde.
Jak vytvářet bezpečné prostředí v oddíle?
Jednou z nejdůležitějších věcí, které nám všem mohou s návratem pomoci, je utváření bezpečného prostředí. To je takové místo, kde budeme všechny členy oddílu brát jako sobě rovné. Budeme komunikovat o svých potřebách, ale zároveň brát ohled na potřeby ostatních. Vzájemně si budeme poskytovat zpětnou vazbu, abychom se mohli posouvat dál a věděli jsme, co se daří a nedaří. Důležitou součástí bezpečného prostředí je, že všichni cítí, že mají možnost vyjadřovat své myšlenky, debatovat o nich, mají hlas ve skupinovém rozhodovacím procesu a především nedostávají příkazy od autorit, nýbrž berou dospěláky jako partnery, kteří s nimi dokáží otevřeně a nenásilně komunikovat. Je to prostředí, ve kterém rozvíjíme vnitřní motivaci a nepracujeme s odměnami a tresty. Odměny a tresty často nesouvisí se situací, na kterou chceme reagovat (např. klikování za sprostá slova), a rozhodují o nich dospělí. Jako efektivnější cestu doporučujeme zaměřit se na přirozené důsledky jednání dětí. Pomocí zpětné vazby můžeme dětem pomoct si všimnout, co se povedlo a co ne, a společně s nimi hledat možnosti nápravy. Děti se tak postupně učí přebírat odpovědnost za své chování a řešit různé situace. (O výchovném dopadu trestů a odměn se můžete více dočíst ve starším článku Potrestáni odměnou od Toma a Špalka).
V takovém oddíle potom máme prostor pro volný čas a svobodnou hru, na kterou bychom měli v tomto období velmi dbát, více se o ní rozepíšeme níže. Aby tohle všechno fungovalo, je důležité mít zdravě nastavená pravidla společného fungování.
Budovat bezpečné prostředí, ve kterém funguje respektující přístup, je velký úkol, je potřeba ho dlouhodobě budovat. Současná situace a s ní spojený návrat ke kontaktní oddílové činnosti může být skvělou příležitostí s tím začít, zároveň to je ale těžký úkol, i proto je důležité začít kousek po kousku, po malých krůčcích zjišťovat, co se nám daří a nedaří a pracovat na tom.
Tvorba pravidel
Důležitou součástí bezpečného prostředí je práce s nastavováním hranic a tvorba pravidel.
S návratem do kontaktní činnosti se může stát, že si děti budou potřebovat znovu zvyknout na určitý řád a na to, jak věci fungují. Proto je důležité mít pevně nastavené hranice, které ale nezapomínejte dobře komunikovat. Nastavení hranic může pomoci společná tvorba pravidel.
Využijte příležitosti začátku školního roku a pusťte se do jejich tvorby společně s dětmi. Na konkrétních pravidlech se domluvte, napište je a pověste někam, kde je budete mít na očích. Mějme však na paměti, že pravidla jsou dokument, který je potřeba průběžně upravovat, pokud nám tam něco důležitého chybí, případně pokud nějaké pravidlo nefunguje. Doporučujeme se k nim pravidelně vracet, revidovat je. (Společnému nastavování pravidel s dětmi se věnuje starší článek Porušované pravidlo je třeba změnit od Evy Malířové – Dajdy)
Na první pohled se také může zdát, že jsou děti neukázněné, nechce se jim do činností, které vymyslíte vy. Velmi pravděpodobně za tím bude ale jen odlišná motivace a potřeby obou stran. Doporučujeme dětem dát dostatek prostoru pro volnou hru, nestrukturovanou činnost, protože právě ta bude pravděpodobně společně s vrstevníky tím, co jim nejvíce chybělo. Pro svobodnu hru je potřeba mít dostatek volného času, každý s ním v oddíle pracujeme jinak, zároveň každý z nás má jeho potřebu jinou, někdo po něm prahne, někdo neví, jak ho využít a potřebuje aktivity spíše strukturované. Pro někoho může být ze začátku náročné, trávit volný čas ve skupině, se kterou dlouho nebyl v kontaktu. (Tomuto tématu se blíže věnuje článek Nechat děti být dětmi z únorového čísla).
Práce s dospělými a péče o tým
Chceme-li, aby tohle všechno fungovalo a pro členy našich oddílů jsme vytvářeli bezpečné prostředí, je potřeba, abychom začali u sebe. Dejme si dostatek času a prostoru na návrat k běžným povinnostem, klidně se ke skautské činnosti vracejme pomaleji, postupně. Je dobré si zvyknout na změny, které toto období přineslo. A je nutné pracovat i s ostatními lidmi ve vedení. Možná máme v týmu lidi, kteří začínají pracovat a jsou na ně kladeny vysoké nároky, vysokoškoláky, kteří jdou poprvé reálně do školy, stejně tak středoškoláky, pro které to může být složitá situace, protože učitelé budou mít pocit, že je potřeba vše dohnat, bude se blížit maturita. Všichni si potřebují zvyknout a znovu nastavit své fungování.
Pečujte o svůj tým, ptejte se, jak se lidé v něm mají, jak situaci zvládají, co potřebují, nebojte se oddílový život uzpůsobovat vašim potřebám. Jenom tak to může fungovat. Protože pokud já nejsem v pohodě a necítím se bezpečně, pak těžko pomůžu druhým. Nemějte od sebe samých a ani od sebe navzájem přílišná očekávání.
Dovolte si zvolnit, nic nemusí být tak, jak to bylo před covidem. Je důležité najít balanc, dělat věci, které vám dávají smysl, které vás budou bavit, které zvládnete vy i děti.
Komunikace s rodiči
Rodiče jsou naši důležití partneři, i pro ně je celá situace nová, pravděpodobně náročná. Nezapomínejte si s nimi povídat o tom, co jejich děti potřebují, jak návrat k běžnému fungování zvládají, ale také s nimi komunikujte o tom, proč zrovna v oddíle děláte to, co děláte. Proč jsou možná některé věci jinak, než byli zvyklí. Věříme, že právě komunikace s rodiči je důležitým pilířem, do kterého se vyplatí investovat energii.
Co dělat, když to celé nastane znovu
A co dělat, když se celá situace bude opakovat? A bude potřeba se zase vrátit za obrazovky? Je dobré si uvědomit, že tuto situaci už jsme zažili, umíme se přizpůsobit změnám i všem opatřením, víme, co funguje a co nefunguje. Proto to celé můžeme brát jako příležitost, hned ze začátku si nastavit pravidla fungování, která nám budou vyhovovat. Dělat aktivity a věci, které se nám osvědčily, které jsme měli v plánu, ale už na ně nedošlo. A především udržovat kontakt s dospělými i dětmi, být v tom spolu, ukazovat, že nás to celé třeba štve, ale že se toho můžeme i spoustu naučit. Že důležité je, že se máme kam vrátit, že se máme na co těšit.
Závěr
Nový skautský rok je náročný sám o sobě, ten letošní nám přináší mnoho příležitostí, ale také mnoho práce a věcí, na které bude potřeba myslet, kterým bude nutné se přizpůsobit. To hlavní ale nakonec je, abychom měli radost z toho, že můžeme být spolu, začali věci dělat po kouskách a jednoduše a postupně zvažovali, co je a není v našich silách. Všichni se na návrat do běžné skautské činnosti těší, využijme toho.
