Téma: reflexe

Co nám pandemie dala a vzala

Pojďte se s námi ohlédnout za posledním rokem a půl života s covidem. Na následujících řádcích přinášíme naše přemýšlení nad několika oblastmi skautské činnosti, na které nám pandemie poskytla novou perspektivu
Foto: Tomáš Búřil

Online skauting a technologie

Skautská výchova je do velké míry postavena na osobním kontaktu a pobytu venku. V uplynulém období jsme se nicméně přesvědčili, že může po omezenou dobu docela dobře fungovat i přes obrazovky počítačů. Asi žádný oddíl nepřejde po pandemii jen do onlinu a ani by to nebylo žádoucí. I tak můžeme něco z nabytých zkušeností s online skautingem využívat i nadále. 

Možná se už po roce online schůzek nebudeme bát do programu zařadit práci s moderními technologiemi, jako jsou aplikace v mobilu našich členů a členek nebo vyhledávání informací na internetu. Také jsme si mohli uvědomit, jak jsou pro život kluků a holek důležitá témata jako bezpečí na internetu, dezinformace a důvěryhodnost online zdrojů, sebeřízení svého času stráveného s technologiemi nebo vlastní prezentace na sociálních sítích. To vše může mít místo ve skautském programu i nadále. Možná jsme během online schůzek také lépe pronikli do světa pro nás roztodivných sociálních sítí a influencerů, kteří hrají v životech našich členů často významnou úlohu, což nám může pomoci lépe pochopit jejich svět.

Technologie nám také mohou pomáhat s péčí o vztahy v oddíle. Spousta oddílů zakládala během karantén discordy či jiné komunikační platformy, na kterých spolu členové mohli být v kontaktu i mimo čas schůzek. Ty mohou zůstat i nadále v provozu a sloužit k nezávaznému pokecu či domluvě na společně stráveném čase i mimo oddílový program. Na online schůzku také nebyl problém se připojit v případě nemoci nebo z chaty na druhé straně republiky. Třeba i do budoucna můžeme využít těchto možností a spojit se videohovorem během schůzky s dlouhodobě nemocným členem nebo členkou. Velká pozornost se nyní věnuje dětem, které se do online aktivit nezapojovali. Stejnou pozornost a péči můžeme ale věnovat i dětem, které se méně zapojují do prezenční činnosti. 

V neposlední řadě ovlivnil online prostor náš pohled na týmové porady a spolupráci na dálku. V některých případech je osobní setkání nenahraditelné, spoustu běžné agendy ale můžeme vyřešit online a šetřit tak čas náš i našich spolupracovníků. Zvažujme tedy, jestli ve fungování našich týmu není přeci jen dobré jednou za čas online poradu zařadit.

Psychická pohoda dětí i vedoucích

Vše zlé je pro něco dobré a pro pandemii koronaviru to rozhodně platí také. Nejistota, sociální izolace a někdy bohužel i ztráta blízkých vedly u mnohých z nás ke zhoršení duševního zdraví. Díky této sdílené zkušenosti se ale konečně začalo v české společnosti o významu péče o naše duševní zdraví více mluvit. Docházíme společně k tomu, že psychické problémy se mohou týkat kohokoliv z nás a neměly by být provázeny pocitem viny, studu a strachem říct si o pomoc. Tento přístup si musíme sami osvojit a vést k němu i děti, kterých se přirozeně problematika psychického zdraví týká stejně jako nás, podobně jako je to u zdraví fyzického. 

Nejen pro děti a dospívající byly opakované lockdowny často zdrojem stresu a psychického nepohodlí. Tuto složitou situaci, ve které se naši členové a členky vyskytli, jsme často vnímali a brali na ni ohled. Dlouhé odloučení a nemožnost opustit své domovy nás vedly k tomu, že jsme se začali více zajímat o život druhých mimo skautský oddíl. Skrze webkamery jsme navzájem nahlíželi do svých pokojíčků a možná kvůli nedostatku událostí a stimulů z našeho běžného života jsme se zajímali o to, jak se nám daří, co je nového doma, jak se cítíme. Pokračujme v tom. Skauting sice může být oázou, ve které máme možnost zapomenout na strasti běžného života a zažívat svobodu při společných dobrodružstvích s přáteli, ale naše problémy nás mohou dřív nebo později dohnat a zasáhnout i do našeho skautského života. Mluvme proto společně otevřeně o tom, co mimo oddíl prožíváme a zajímejme se o život našich členů a členek. Skautské oddíly mohou být ideálním a často také jediným bezpečným místem pro takové intimní sdílení.

Bytí spolu a pobyt venku

Skauting bez kontaktu s přírodou si nejspíš jen těžko dovedeme představit. Skauting bez lesů, luk a hor. Bez výletů, výprav a táborů. V posledním školním roce jsme se ale bez nich obejít museli. Své členy a členky jsme vídali jen přes monitory počítačů a náš společně strávený čas, prožitek i způsob komunikace byly ochuzeny o to, co jsme byli zvyklí brát jako samozřejmost. O veškerý čas „mezi tím​​. Přišli jsme o čekání před klubovnou, společné cesty vlakem, vaření na výpravách, i večerní povídání ve spacáku. V online prostoru zkrátka běžné společné fungování mimo strukturovaný program a možnost povídat si s kým chci, kdy chci a o čem chci nemělo prostor. 

Vynahraďme si to. Nežeňme se hned do starých kolejí perfektně připravených akcí, kde je každá jediná minuta společného času vyplněna strukturovaným programem. Buďme spolu, zajímejme se o sebe a dohánějme to, čemu jsme přes rok nemohli věnovat dostatek péče – prohlubování našich přátelství. Dělejme to v příjemném a přirozeném prostředí. Příroda není jen kulisou k našim hrám, je partnerem, který nás učí vnímat krásu a najít vnitřní klid. Mysleme na to při plánování schůzek a výprav a využijme čas, jenž společně máme, k tomu, abychom nebyli jen vedle sebe, nýbrž opravdu spolu, se všemi našimi bratry a sestrami a vším živým, co nás obklopuje.

Spolupráce v týmu a péče o něj

Začátek pandemie jsme možná v týmu každý prožívali odlišně. Někteří se s nadšením hrnuli do pomoci druhým či do vymýšlení oddílového programu na dálku. Jiní se mohli cítit zavaleni vlnou nejistoty z neustále se měnící situace a bylo pro ně těžké činit rychlá rozhodnutí. Jednání v krizových situacích není snadné, obzvlášť pokud jsme s ním dosud neměli zkušenosti. Možná ještě těžší je ale setrvávat dlouhé měsíce v provizoriu bez vyhlídky na zlepšení situace a s pochybnostmi, jestli má naše úsilí vůbec smysl. 

Během lockdownu nebylo těžké ztratit motivaci k činnosti na dálku. Zažívaly to děti, jejichž zájem o skauting na dálku možná v průběhu času upadal, ale zažívali jsem to i my, kdo jsme jim provizorní program znovu a znovu připravovali. 

Tato těžce vydobytá zkušenost nás ale mnohé naučila o našem týmu i jeho jednotlivých členech. V náročných situacích každý z nás reaguje jinak a jinak se s nimi vypořádává. Vnímejme proto i nadále potřeby lidí v našem týmu a přizpůsobujme těmto potřebám způsob, jakým fungujeme. Pečujme o sebe navzájem, zajímejme se o to, co se děje v našich životech a nebojme se říct si o pomoc, když ji potřebujeme. Čas a úsilí věnované tomu, aby nám spolu bylo dobře, je vždy smysluplnou investicí.

Skautské vzdělávání 

Pandemie koronaviru silně dopadla i na skautské vzdělávání. Před týmy kurzů vyvstaly otázky, které mohou ovlivnit podobu skautského vzdělávání i do budoucna. Co je opravdu nutné účastníkům na kurzu předávat? Nevěnujeme některým tématům více času, než si zaslouží? Dá se část kurzu uskutečnit online? Přináší to i nějaké benefity? Dokážeme online i ověřovat kompetence? 

Přemýšlejme, co si má skautské vzdělávání z dob pandemie odnést. Nechceme i do budoucna využívat formáty, nástroje a aplikace, které jsme si v posledním období osahali – podcasty, miro, mentimeter, e-learning​​, …? Nedává smysl teorii předávat samostudiem, e-learningem nebo online a drahocenný čas na kurzu místo ní věnovat aplikování, ověřování praxí, diskuzím, vzájemné inspiraci, nebo nadstavbovým programům? Nehodí se formáty s větším poměrem online vzdělávání lépe pro některé cílové skupiny nebo typy kurzů? Neumožnilo by nám online provedení větší zapojení externistů nebo zajímavých a vytížených hostů? 

Přes to všechno máme za to, že nám pandemie ukázala, jak je pro vzdělávání nezbytný dialog tváří v tvář. Jak jsou důležité ony neformální rozhovory ve frontě na jídlo nebo večer po programu. Právě na ně nebo třeba na větší individualizaci můžeme získat prostor využítím některých z výše naznačených postupů.

Zájem o starší generace  

Pandemie koronaviru na celém světě nejvíce ohrožuje tzv. rizikové skupiny, přičemž k jednomu z hlavních rizikových faktorů patří věk. Abychom ochránili nejen naše nejstarší generace, jsme nechodili do škol, pracovali z domova, nemohli do restaurace ani kina. Jednalo se o mimořádný akt mezigenerační solidarity. Někteří z nás k tomu přidali nakupování pro osamělého seniora nebo dobrovolnou službu v domově seniorů. Také jsme mnozí častěji volali našim prarodičům, jestli jsou v pořádku, jakou mají náladu nebo jestli náhodou něco nepotřebují. Někteří z nás takto byli v kontaktu i se staršími členy našich středisek. Někde se dokonce podařilo oldskauty zapojit i do online schůzek mladších členů. 

S koncem pandemie nemusíme toto všechno zahodit a v něčem z výše zmíněného můžeme pokračovat i v budoucnu. S oldskauty či vlastními prarodiči můžeme být v častejším kontaktu i nadále a můžeme k tomu vést i kluky a holky v oddílech. Možná můžeme na návštevní den na táboře cíleně pozvat kromě rodičů i prarodiče našich členů. Možná se můžeme nad střediskovým kalendářem zamyslet, jestli není nějaká akce vhodná i pro pozvání našich oldskautů. Nebojme se oldskauty využít i v rámci oddílového programu. Mohou vyprávět o totalitách, které zažili nebo o tom, jak se skautovalo za jejich mládí. Učíme se tím vším vzájemnému respektu a porozumění.

Vztahy a komunikace s rodiči 

Dobré vztahy a otevřená komunikace s rodiči našich členů a členek jsou pro naši výchovnou práci zásadní. To se znovu ukázalo během pandemie. Zvlášť u mladších věkových kategorií by bez participace rodičů byl přechod na online činnost jen stěží možný. Postupné obnovování činnosti s neustále se měnícími pravidly a nutností testování by také nebylo možné bez intenzivní komunikace a vzájemné důvěry mezi námi a rodiči. 

Rodiče mnohde také detailněji nahlédli pod pokličku naši činnosti a mohla se tak zvýšit jejich důvěra k nám. Během online schůzek se nejeden rodič mihnul před kamerou a měl tak daleko větší přehled o naší činnosti, než když se scházíme v našich klubovnách. Rodiče si také mohli lépe uvědomit přínosnost naší činnosti, což se ukázalo hlavně po její obnově, kdy mohly děti znavené online výukou vypustit s námi na výpravy do lesů nebo na tábory.

Pracujme intenzivně s rodiči našich členů i po odeznění pandemie. Udržme pravidelný kontakt a partnerský přístup. Berme je více jako součást oddílu. Pořádejme akce, které jsou otevřené i pro ně. Přizvěme je k důležitým rozhodnutím o směřování oddílu. Sdílejme s nimi překážky, které našim oddílům a střediskům komplikují činnost. Možná budeme překvapení, s čím vším nám dokáží pomoct. Rodiče se nemusíme bát zapojit ani do programu. Někdo nás může vzít na zajímavou exkurzi, jiný umí vyrábět košíky nebo má fotografie k promítání z návštěvy exotické destinace. To vše nám nejen usnadní vedení oddílu, ale když nás a naši činnost rodiče blíže poznají, tak je pravděpodobné, že své děti budou daleko více podporovat v jejich skautování.

Zapojení do společnosti

Pandemie koronaviru pro nás byla a stále je novou a neočekávanou zkušeností, na kterou jsme nebyli připraveni. O to úžasnější bylo sledovat, jak se, obzvlášť na jaře loňského roku, lidé semknuli a rozhodli se nastalé krizi čelit společně. Šili roušky, starali se o seniory, dobrovolničili v nemocnicích. Při této vlně solidarity samozřejmě nechyběli ani skauti, respektive skautští vedoucí, kteří byli připraveni pomáhat ve svých komunitách. Nezůstali jsme však zavření na klubovnách, ale spojili jsme síly s ostatními jednotlivci, spolky i s místní samosprávou. Navazování smysluplných a oboustranně prospěšných vztahů, které nás vzájemně obohacují, je jedním z hlavních přínosů zapojení do společnosti. Učíme se tak od druhých, budujeme vzájemnou důvěru a šíříme skautské ideály dál do světa – a svět to vidí. Vidí to média, politici, naši sousedé, rodiče našich členů a členek i samotné děti.

Holky a kluci z našich oddílů u toho však tentokrát nebyli s námi, museli zůstat doma. Během pandemie jsme, někteří možná poprvé, zjistili, jak osvobozující je být změnou, kterou chceme vidět okolo sebe, a o kolik je to snazší, když spojíme síly s druhými. Naši členové a členky v nás měli vzory, které se nezaleknou nových a nepředvídatelných problémů, ale hledají z nich cestu ven a myslí při tom na ty, kteří potřebují naši pomoc. Držme se tohoto, možná nově objeveného přístupu, nezapomeňme na něj ve shonu každodenního života a zapojme do něj děti. Spolupracujme s lidmi a kolektivy okolo nás na proměně světa. Pomáhejme mladým lidem hledat jejich místo ve světě a přijmout fakt, že mají moc měnit ho tak, aby se v něm jim i lidem, na kterých jim záleží, žilo lépe. Protože brát věci do vlastních rukou nestačí jen v době krize. Dělejme to v každodenním životě a buďme tak ještě lépe připraveni na všechny krize, které mohou přijít v budoucnu. Konkrétní tipy jak na to si můžete přečíst ve Skautingu z prosince 2020, který má právě zapojení do společnosti jako hlavní téma.

Fungování naší skautské organizace

Další oblastí, o které jsme se mohli během pandemie dovědět nové věci, je fungování naší skoro sedmdesátitisícové skautské organizace. Pandemie koronaviru dopadla na všechny střediska a oddíly. Všichni jsme tedy byli postaveni před otázku, jak moc důsledně budeme naslouchat příkazům a doporučením z ústředí naší organizace. Zároveň máme za to, že naprostá většina z nás ocenila servis, který nám komunikační tým kolem Permiho poskytl ve výkladu státních koronavirových pravidel. Představa, že by si takový výklad musel provádět každý oddílový vedoucí sám, je strašidelná. Podobnou vděčnost mnozí z nás cítili za podporu při online činnosti, o kterou se programový tým ústředí snažil. 

Našla se ale i témata, která nás rozdělovala. Nejmarkantněji to bylo asi vidět při nastavování a dodržování koronavirových pravidel. Obzvlášť v době zmatečných vládních nařízení, kdy naše činnost neměla stejná pravidla s obdobnými činnostmi, se názory, jak moc máme být důslední v dodržování takových pravidel, lišily. Někteří bratři a sestry zase nesouhlasili s veřejným vyzýváním k očkování.

Pandemie nás také přiměla k přemýšlení o tom, kdy a jakým způsobem by měl Junák vstupovat do veřejného prostoru. Nejvýrazněji se to asi stalo před létem tohoto roku, kdy jsme veřejně komunikovali naše rozladění z rozdílných pravidel pro činnost pro podobné aktivity a nejasné pokyny k pořádání táborů pár dní před začátkem prvních z nich. Některým členům taková vyjádření již přijdou za hranou, jiní volají po silnějším vystupování Junáka do veřejného prostoru v tématech, která se nás dotýkají a máme s nimi širokou a žitou zkušenost.   

Se současnými trendy zájmu o skautskou činnost bude naše organizace pravděpodobně i nadále růst. Společné fungování a diskuse tak bude i nadále minimálně stejnou výzvou. Pandemie koronaviru v tom pro nás všechny může být dobrou školou. Mohli jsme si uvědomit, že existují témata, která nás rozdělují a nebudeme na ně mít stejný názor. Mohli jsme si uvědomit, že nám všem tým Kanceláře ústředí Junáka i v době nepandemické poskytuje podporu a řeší věci, které se dotýkají nás všech. Mohli jsme si uvědomit, jak je pro nás důležité, že necháváme spoustu věcí i na rozhodnutí středisek a oddílů.

Mezinárodní skauting

Pandemie koronaviru je globální problém a skauting je globální hnutí. Naši propojenost a vzájemnou oporu jsme možná v poslední době vnímali více, než kdy dřív. Jsme na této planetě spolu a jen společnými silami dokážeme čelit hrozbám, které se dotýkají nás všech. Ať už jde o koronavirus, nebo třeba boj za lidská práva, mír a klimatická krize. Uvědomujme si propojenost dnešního světa a chopme se příležitostí, které nám nabízí. Právě my, čeští skauti a skautky, jsme byli v posledním roce a půl mnohdy inspirací našim bratrům a sestrám v zahraničí ve snaze zapojit se do řešení našich problémů společně se zbytkem společnosti. Podobnou zkušenost s přesunem skautského programu do online prostředí měly i ostatní skautské organizace, a některé české oddíly tak měly možnost navázat nová mezinárodní přátelství na společné online schůzce. 

Pracujme s těmito vazbami i v klidnějších dobách. Navazujme kontakty v jiných částech světa a veďme naše členy a členky k respektu k odlišnostem, k vnímání rozmanitosti a učení se z ní. Zúčastněte se s oddílem třeba mezinárodní akce JOTA/JOTI, která přes internet spojuje skauty a skautky z celého světa v rámci společných programů. Vyjeďte na mezinárodní setkání do zahraničí. Navažte kontakty s oddílem z jiné země, dopisujte si s nimi nebo uspořádejte společný výlet se skauty a skautkami ze sousedícího státu. Na světě jsou desítky milionů skautů a skautek. Všichni mají jedinečné zkušenosti a svět, ve kterém žijí, se často velmi liší. Všechny nás ale spojuje úcta ke skautským ideálům. Využijme toho, že tu nejsme sami.

Přemýšlejte s námi! 

Přijde ti, že jsme v některých pasážích článku mimo? Zapomněli jsme na nějakou zásadní oblast? Přemýšlíš o skautské zkušenosti s covidem odlišně? Dej nám vědět na ! Zajímavé postřehy případně rádi zveřejníme v dalších číslech.  

O autorech

Skautsky se pohybuje v časopise Skauting a na LK Velká Mor
Čerstvý šéfredaktor časopisu Skauting a instruktor na