Rozhovor s Pírkem vedla Tíťa a Učeň.
Jak vznikl nápad na vytvoření projektu Patronáty pod Skautským institutem? Reagovali jste na potřeby, které jste cítili v Junáku?
Asi v roce 2016 nás v Ekoodboru oslovil Skautský institut, jestli bychom nepomohli vytvořit linku environmentálně zaměřených přednášek. Přišlo mi to jako skvělý nápad, a tak jsem oslovovala lidi, kteří mi připadali zajímaví, a začaly probíhat první přednášky.
Postupně jsme zjistili, že na takovouhle programovou linku Institutu je možné získat i nějakou finanční podporu od pražského magistrátu – a v tu chvíli mi přišlo, že je škoda dělat jenom přednášky. V té době ve mně hodně rezonovalo téma zhoršujícího se stavu české přírody. Také jsem se tehdy pohybovala v České botanické společnosti v pracovní skupině Ochrana přírody. V ní se mimo jiné řešilo, že na spoustě chráněných území se i ví, co by se mělo dělat, ale nejsou na to lidi. A tak jsem si řekla, že by to možná mohlo zajímat skautské oddíly, a že to zkusíme. No a vyzkoušeli jsme to právě v Praze s finanční, ale hlavně lidskou i odbornou podporou Magistrátu, které si opravdu hodně cením. Ukázalo se, že oddíly o něco takového zájem mají. Často chtěly už dříve přírodě pomáhat, ale jen nevěděli, jak přesně začít. Na základě této zkušenosti jsme se později rozhodli projekt Patronátů rozšířit i do dalších regionů.
A jak jste se dostali k tématu klimatické změny?
Chystali jsme s Ekoodborem delší dobu klimatický seminář, který měl za úkol si odpovědět na otázku: Jak se jako hnutí máme k tematice klimatické změny postavit. Už tehdy jsme tušili, že z toho semináře vzejde spousta podnětů a úkolů. Dobrovolnicky v Ekoodboru něco zvládáme, ale není toho moc – a propojení se Skautským institutem (SI) byl způsob, jak naplnit výstupy semináře. A tak se nám velmi přirozeně téma ochrany přírody a biodiverzity rozšířilo o téma klimatické změny. Krůček po krůčku ze spolupráce SI a Ekoodboru vznikl tým SI v krajině. Já jsem po celou dobu přirozenou spojkou mezi odborem a výkonným týmem v SI, jehož jsem také součástí – na začátku jsme neměli nějakou velkou vizi, ale vnímali jsme problémy, které je třeba řešit, a postupně jsme zkoušeli, jak se pustit do jejich řešení.
O klimatické změně je v poslední době hodně slyšet. Máme pocit, že se tyto diskuze hodně točí okolo energetiky, skleníkových plynů nebo elektroaut. Vy na to ale jdete jinak. Všechny vaše programy poukazují na konkrétní problémy, které mají oddíly kousek za klubovnou. Je to vaším záměrem?
V tomto směru pro nás byla zásadní přednáška Honzy Činčery Jak vzdělávat o klimatické změně na Klimasemináři. Téma klimatické změny je složité a mezioborové – potkává se v něm několik společenských věd s těmi přírodními. My jako pedagogové a vychovatelé bychom se měli chovat tak, aby se účastníci našich programů neutápěli v klimatické úzkosti a mohli se do řešení tohoto problému aktivně zapojit.
Vyjmenovala bys nám prosím, co už v rámci vašich projektů všechno vzniklo a co tedy mohou oddíly využít?
Mojí srdcovkou jsou Patronáty – podpora oddílů v zapojení do praktické ochrany přírody v jejich okolí. Spočívají v propojení oddílu s konkrétním místem a odborníkem, který kvalifikovaně pomůže s péčí o tuto lokalitu. Zatím máme rozvinutou síť v některých krajích a v Praze, a do budoucna směřujeme k tomu, abychom tuhle podporu dokázali poskytnout všude. Pokud by to nějaký oddíl lákalo, ať se nám určitě ozve přes formulář na našem webu.
Dalším projektem, za jehož rozjezdem stojí hlavně Nemo – Dalibor Naar, je Krajina v našich rukou – série čtyř asi patnáctiminutových videí o problémech české krajiny, ke kterým v průběhu podzimu přibudou i programy použitelné jak ve škole, tak v oddíle. Videa se věnují problematice vody ve městě i v krajině, zdraví našich lesů a kvalitě půdy.
Na ně navazují Klimavíkendovky. Během natáčení videí jsme navštívili šetrně hospodařící Statek Vodňanský a přišlo nám jako skvělý nápad, kdyby i oddíly mohly vidět, jak to na něm funguje. Takových zajímavých míst jsme našli více a dohodli jsme s nimi, že oddílům umožníme se na farmy vydat. Aktuálně máme domluvené tři farmy a jednu klimavíkendovku na Kaprálově mlýně. Pokud se to osvědčí, chceme to nabídnout i dalším oddílům.
Pro činnost oddílu pak doporučuji zavítat na web Chystám program, kde jsou mezi jinými i aktivity zaměřené na klima vyvinuté v rámci projektu Skauting pro školy využitelné i v oddíle. Na YouTube Skautského institutu máme také aktualizovaný playlist přednášek věnovaných klimatické změně.
Na vašich stránkách jsme také narazili na Receptář nápadů pro oddíly.
Výstupem Klimavíkendovek je zamyšlení oddílů nad tím, co mohou společně udělat pro to, aby okolí jejich klubovny nebo školy bylo lepší. Když někoho nadchne a aktivuje klimavíkendovka nebo třeba zhlédnuté video, tak mu chceme nabídnout tipy k tomu, co může dále dělat. Právě proto vznikl Receptář nápadů pro oddíly.
Když zmiňuješ videa – jsou určená k tomu, aby je vedoucí pustili přímo členům oddílů na schůzce nebo výpravě?
Ano, můžete je v oddíle pustit přímo holkám a klukům a potom s nimi vést o tématu diskuzi. Ke každému videu by měl být brzy připraven program, který poradí, jak se o tématu videa bavit a co podnikat dál. Třeba u vody je program hodně zaměřený na to, co můžeme s oddílem konkrétně dělat. U půdy se pak jedná spíše o předprogram ke Klimavíkendovce, který má vzbudit zájem, protože v tomto případě jde hodně o zemědělská opatření.
Pokud k vašim programům a aktivitám přijde nový oddíl, kde by měl začít? Mají aktivity nějakou logickou návaznost?
Takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlela – nemáme stanovený žádný univerzální postup. Záleží na každém oddílu, co ho zaujme, kde začne. Může nejdřív přijet na klimavídendovku, nebo se přihlásit do Patronátu, případně sám realizovat nějaký projekt v jeho okolí… Nabízíme podporu v oblastech, kde třeba oddíly tápou. Je jasné, že řada oddílů pomáhá přírodě mimo Patronáty, nebo realizují lokální projekty mimo Krajinu v našich rukou.
A jak bys doporučila postupovat u různých výchovných kategorií?
Naše aktivity cílí zejména na skauty a skautky, protože jsou zaměřeny na získávání akčních dovedností. Klimavíkendovky tak světluškám a vlčatům například vůbec neotvíráme. U Patronátů, které mohou rozvíjet prosté vnímání přírody, jsou ale zapojené i oddíly s mladšími věkovými kategoriemi – zvlášť v rámci věkově smíšených oddílů, primárně ale mladším určené nejsou.
Ve světluškovském a vlčáckém věku je nejdůležitější samotné budování vztahu k přírodě, její vnímání pomocí smyslů – umět v přírodě být a vnímat její krásu a začínat s jejím poznávaním. Ve skautském věku se přidává porozumění složitějším problémům a rozvoj akčních dovedností, tedy zkušenost, že i já mohu měnit své okolí. Když se ve skautském věku na malém prostoru a ve své komunitě naučíme téma ochrany přírody aktivně řešit, jako starší se můžeme pustit do větších projektů i s řádově větším dopadem. Stejně tak jsou tyto aktivity vhodné i pro rovery a rangers, kteří si mohou troufnout na větší projekty a v tématech se s nimi dá jít více do hloubky. Popravdě ale samostatně s roverským kmenem nemáme zkušenost.
Když už se jako oddíl budeme všeho zmíněného účastnit, je nějaký další krok? Kam se dá ještě pokračovat?
Není důležité dělat vše. Ale napadá mě k tomu, že dalším krokem je předat světu zprávu o tom, co oddíl dělá dál: „My děláme tohle, nechcete se k tomu přidat?“ Zkrátka inspirovat další okolo nás.
Jak přemýšlíš o tom, kam by se měl Junák dál ohledně klimatické změny posouvat?
Na Klimasemináři jsem se účastnila velmi strukturované debaty na toto téma. Uvažovali jsem ve třech rovinách. Na prvním místě je u výchovné organizace samozřejmě program, včetně toho, jakou poskytnout podporu vůdcům. Důležitý je i provoz od ústředí po klubovny, od velkých akcí k družinovkám – všude je co zlepšovat. A poslední rovinou je naše působení navenek – Junák nemá být aktivistickou organizací, která o klimatické změně hlásá do společnosti, ale měl by jít příkladem a umožňovat otevřenou diskuzi. Mám pocit, že společnost se při těchto debatách dost rozděluje, a je důležité nabízet důvěryhodný, bezpečný prostor, kde lidé mohou sdílet své strachy a přesvědčení i hledat řešení.
Výstupy Klimasemináře se zabývala Výkonná rada a v brzké době budou připraveny na projednání Náčelnictvem. Důležité bude rozhodnutí, zda se toto téma dostane do Strategie Junáka na další období, ale i když se to nestane, vnímám, že panuje shoda na tom, že se tomuto tématu máme věnovat.
Setkáváte se při vašich aktivitách s negativní zpětnou vazbou nebo s názorem, že z hlediska apolitičnosti už jsou vaše aktivity pro Junáka za hranou?
Žádné negativity si nejsem vědoma – měli jsme jen konkrétní přípomínky v rámci videí. Jinak jsme se ale asi ještě nevěnovali věcem, které by vyvolávaly velkou vlnu nevole. Patronáty jsou myslím úplně nekontroverzní a výstupy z Klimasemináře jsou dobře podpořené argumenty. Lidí, kteří by napřímo řekli, že klimatická změna neexistuje, už je minimum. A pokud jde o konkrétní kroky, které máme podniknout, tady je potřeba diskuse. U tak složitého tématu zkrátka těžko nalézat jednoduché odpovědi.
Na videích jste spolupracovali i s dalšími organizacemi. Některé z nich se věnují i politické ekologické lobby. Ani tady nevznikala kontroverze?
My jsme hledali příklady dobré praxe, kterými bychom se mohli inspirovat. Když jsme narazili na někoho, kdo něco ve spojitosti s tématy našich videí dělá dobře, tak jsme se s ním spojili. Nepřemýšleli jsme, jestli náhodou taková organizace není moc aktivistická. Přijde nám, že se toho od organizací, které se ekologii a ochraně přírody věnují dlouhodobě, můžeme hodně naučit – a to jak z pohledu vzdělávání o těchto tématech, tak třeba provozu základen.
Napadá tě ještě něco, co bys chtěla dodat?
Myslím, že tématu klimatické změny se váže i naše heslo: „Buď připraven!“ – my jako skauti máme přemýšlet nad tím, co bude za deset, dvacet let. A to, jak se teď krajina mění, ovlivňuje i naši činnost. Desítky oddílů například hledají nová tábořiště, protože na těch stávajících uhynuly lesy. Pojďme předjímat další problémy, které nastanou, pojďme se na ně připravovat. Být připraven znamená, že tyto problémy neignorujeme a to včetně klimatické změny a ochrany přírody. Pojďme se o ně zajímat a pojďme je řešit.
Odkazy z textu
- Informace o projektu Patronáty: www.skautskyinstitut.cz/patronaty.
- Informace o projektu Krajina v našich rukou a všech jeho výstupech (včetně receptáře nápadů pro oddíly): skautskyinstitut.cz/krajina-v-nasich-rukou.
- Přednáška Honzy Činčery Jak vzdělávat o klimatické změně.
- Video představující projekt Ekoklubovna.
- Celý playlist přednášek z Klimasemináře.
- Web chystamprogram.skaut.cz; aktivity z oblasti Příroda kolem nás a Svět okolo nás.
Anna Šlechtová – Pírko
Vzděláním bioložka a pedagožka, která ochranu přírody a vzdělávání vnímá jako své životní poslání už od základní školy. Oddílem prošla od světlušky až po několikaleté vůdcování. Instruktorské dovednosti rozvíjela na kurzech Orbis Kaktus. Nyní stojí v čele Ekologického odboru a je součástí týmu Patronátů ve Skautském institutu. Ráda sní, žasne, běhá na boso v trávě a hledá nové neprošlapené cesty.
Skautský institut nabízí oddílům víkendovou akci nazvanou Klimavíkendovka. Tým z SI vám pomůže naplánovat a realizovat projekt, který nějaký kousek krajiny nebo městského prostoru připraví na změnu klimatu. Nejen, že prospějete krajině, ale naučíte se, jak plánovat a řídit svoje další projekty. Program běží díky podpoře České rozvojové agentury.
